Na sklonku roku 2009 byla založena obecně prospěšná společnost „Veterináři bez hranic ČR“. Jako své motto, přijali čeští veterináři bez hranic slogan, který používá většina sesterských organizací v Evropě „ZDRAVÁ ZVÍŘATA, ZDRAVÍ LIDÉ“.

 

Jejím pilotním projektem je Mt. Kulal Rabies Control. Tedy projekt, chránící před úmrtím na vzteklinu domorodé pastevce v oblasti pohoří Kulal v severní Keni, prostřednictvím očkování domácích a hospodářských zvířat proti této smrtelné chorobě.

 

Vzteklina neboli lyssa od nepaměti patří mezi nejobávanější onemocnění člověka získaná od zvířat. Mezníkem ve vztahu člověka a lyssavirů se stává rok 1885, kdy Luis Pasteur poprvé úspěšně použije vakcínu z míchy králíka a zachrání tak život mladíka Josepha Meistera, pokousaného vzteklým psem. Od Pasterových průkopnických experimentů byl jen krok k první vakcinanční kampani zacílené na psy v Japonsku 20. let minulého století. V současné době preventivní vakcinace ve všech svých podobách představuje klíčový prvek prevence vztekliny na celém světě.

 

Na celém africkém kontinentu je pes považován za hlavní epidemiologický článek v koloběhu vztekliny a za zdroj infekce lidí a současný nárůst počtu případů je dáván do souvislosti s rostoucí lidskou populací a současným nárůstem populace domácích psů. Psi jsou i příčinou lokálních epidemií vztekliny (a psinky) u divokých šelem a řada mezinárodních vakcinačních projektů (např. v Etiopii, Tanzanii) si klade za cíl vytvoření vakcinovaných prstenců kolem významných národních parků.

 

Historie projektu

Nárůstu počtů smrtelných případů vztekliny se nevyhnula ani oblast okolí jezera Turkana v severní Keni, obývaná polonomádskými pastevci kmenů Samburu a Turkana. I zde je nejčastějším, ne-li jediným zdrojem infekce domácí pes a obvyklou obětí vztekliny jsou především děti.

 

Přestože v oblasti je dosažitelná alespoň základní zdravotní péče, neznalost nutnosti postexpoziční terapie pokousaných osob (PET) a její finanční nedostupnost jsou v pozadí většiny lidských úmrtí na vzteklinu.

 

Samotný nápad vyzkoušet preventivní vakcinaci psů v samburských vesnicích se zrodil při diskusích s náčelníkem a stařešiny odlehlé samburské vesničky Gatab během naší návštěvy v roce 2005, jako možná odpověď na smutný případ úmrtí dvou samburských dětí v sousední vesnici. Rukavici hozené bohyní šílenství se jen těžko odolává a tak již v následujícím roce se do Keni do pohoří Kulal vydává malý česko-rumunský tým s jediným cílem: vyzkoušet realizovatelnost vakcinace a reakci místních obyvatel.

 

I přes to, že jsme na Kulalu měli řadu kontaktů a oblast jsme dobře znali z předchozích cest, práce se psy a jejich majiteli byla něčím úplně novým. Pozitivní ohlas a nadšení místních komunit zastínily řadu technických problémů a dodnes jsou motivací pro pokračování.

 

Psi a práce v terénu

Vlastní vakcinační kampaně dosud probíhaly vždy v letních měsících, na přelomu období sucha a dešťů. Vakcinaci vždy předchází jednání s náčelníky a stařešiny jednotlivých komunit. Tří až pětičlenný vakcinační tým pak navštěvuje jednotlivé vesnice s cílem naočkovat během několika dní maximum psů a koček, ale i velbloudů a oslů v dané lokalitě. Současně s vakcinací jsou sbírána anamnestická data a odebírány vzorky pro další vyšetření (sérologie, detekce endo- a ektoparazitů, genetika).

 

Samburu i Turkana jsou pastevci a jako takoví jsou v suchém klimatu severní Keni nuceni se svými stády v podstatě nepřetržitě migrovat za pastvou a zdroji vody. Část obyvatel (obvykle vždy část rodiny), většina dobytka a také většina psů je tak v neustálém pohybu v oblasti o ploše stovek čtverečních kilometrů. Do vakcinační kampaně jsou proto v rámci možností zařazovány i přechodné osady.

 

Všem očkovaným psům je vystaven očkovací průkaz. Barevná fotografie psa v něm nejen že usnadňuje identifikaci očkovaného zvířete, ale je i jistou vějičkou a motivací pro majitele psů. Sama populace samburských a turkanských psů je velmi specifická, psi v ní zásadně převažují nad fenami a díky vysoké mortalitě je nezvyklý vysoký podíl zvířat mladších jednoho roku a velmi rychlý obrat populace. Větší část očkovaných psů jsou tak zvířata primovakcinovaná, podíl revakcinovaných nepřesahuje 15 %. Výhodou pro realizaci projektu je absence toulavých psů, ti v drsných podmínkách totiž dlouho nepřežívají a představují oblíbené zpestření jídelníčku pro dosud stále početné levharty.

Napište nám

Nadační Fond CCBC

Seifertova 615/65, 130 00 Prague,

Česká Republika, info@ccbc.cz

TEL: +420 723 948 312

 

Účet pro dárce: 2865271001/5500

 

IBAN: CZ2155000000002865271001

 

BIC/SWIFT kód: RZBCCZPP

Odesílání formuláře...

Došlo k chybě na serveru.

Formulář byl přijat.

Generální partner

Hlavní partneři

Za podpory

Naše projekty podporují

Nadační fond je členem