Spouštíme přihlášky na festival Nechme se překvapovat 2024 🎬
logo

ŽELVÍ ZPRAVODAJ
prosinec 2023 – květen 2024

Chráníme mořské želvy na 5 místech v Indonésii a na 2 místech na Srí Lance

Před pár dny měla v Praze přednášku Jane Goodall, téhle dámě je 90 let a já ji velmi obdivuji. Poslední měsíce mi zní v hlavě její věta: „Naděje nepopírá všechny potíže a všechna nebezpečí, která existují, ale nic z toho ji nezastaví.“ Tak přesně s touhle myšlenkou jsme odjížděli do Indonésie a na Srí Lanku s dvouletou dcerou a plánem jednání nabytým k prasknutí. Báli jsme se o její zdraví, že bude problém s přelety, že se nepovede zvládnout a domluvit vše, co je potřeba. Jenže, když naději nic nezastaví, dějí se velké věci!

Za těch 42 dnů jsme navštívili všech 6 míst (ze 7), kde aktuálně realizujeme ochranu želv. 9x jsme měli schůzky s vládou, na 4 místech jsme navíc začali spolupráci s univerzitami. 17x proběhl monitoring ochrany želv na nových místech a na deseti z nich jsme uskutečnili metodický trénink motivující zdejší ochranáře, jak ochranu zlepšit. Na 5 lokalitách jsme více než 15x učili na školách. Na 6 místech proběhly řemeslné workshopy pro rozvoj obyvatel, 3x jsme monitorovali trhy. Domluvila se spolupráce o podpoře ochrany želv s 9 hotely a vyšly 4 články v indonéských novinách. Stalo se toho opravdu hodně a já mám z výsledků cesty obrovskou radost. Ze všech vyzařovala odhodlanost, vytrvalost, efektivita, touha po smysluplnosti, Jane Goodall říká: „naše aktivita může přinést světlo“ a já tomu věřím. Věřím, že tahle cesta toho mnoho ovlivnila přímo na místě, a že její dopad bude ještě dlouho doznívat, protože povzbudila a podpořila mnoho místních, že mohou věci opravdu měnit k lepšímu.

Na ostrově Lembata, v jichovýchodní části Indonésie, se v roce 2023 vyskytnul problém. Od místní organizace SEHABAT PENYU LOANG, kterou podporujeme a která před 3 lety postavila na pláži chráněnou část, přišla zpráva, že jeden místní obyvatel prohlásil, že tato část pláže je jeho majetkem. A to i přesto, že SEHABAT PENYU LOANG měl podepsanou smlouvu se starostou, že pozemek je státní a můžeme ho pro ochranu želv zdarma využívat. Snažila jsem se řešit tuto situaci na dálku. Ale bylo to marné úsilí. Proto byla Lembata první ostrov, kam naše mise mířila. Spolu s místními ochranáři jsme došli k závěru, že nejlepší bude koupit nějaký jiný pozemek, o který nebude spor a který bude právně patřit naší místní organizaci. V současnosti je pozemek vybrán, začíná zde stavba nové chráněné části pláže a přímá ochrana želv pokračuje.

Na Lembatě je ochrana želv kriticky důležitá, jedná se o velmi chudou oblast a rozvoj místních obyvatel, nabídka alternativních zdrojů obživy a vzdělávání tu může způsobit zázraky. A ty jsou potřeba – na místním trhu jsme bohužel našli prodávat vejce želv a stejně jako v nedalekém Kupangu i želvovinu

Na Lembatě jsme se potkali s  Denčem, který z vlastní dobré vůle chrání želvy na svých pozemcích. Jeho příběh začal, když si na pláži postavil dřevěný přístřešek na odpočinek, do kterého mu přišla vajíčka naklást želva a on pak pozoroval, jak se líhnou mláďata a sama odchází do moře. Od té doby jednotlivá hnízda chrání nejlépe, jak umí a na líhnutí mláďat svolává lidi z blízkého okolí. Je mi vždycky ctí někoho takového podpořit. Vysvětlili jsme mu, jak správně přenášet vejce a vypouštět mláďata a dali mu k dispozici čelovkuvzdělávací materiály.

Jak jsem zmínila, želvovina byla nalezena i na trhu v blízkém Kupangu, na ostrově Timor. I proto mě potěšilo, ze jsem měla tu čest udělat zde přednášku pro studenty Veterinární Fakulty. Moje povídání o želvách motivovalo je i jejich učitele a dohodli jsme se na spolupráci. Budou monitorovat zdejší trh a udělají cedule, že prodej želvích produktů je nelegální. Také budou o želvách učit spolu s našimi dobrovolníky ve zdejších školách, a hlavně pomohou několika blízkým centrům na ochranu želv chránit želvy efektivněji. Držme studentům palce, ať jejich energie trvá!

Mise pokračovala na ostrov Maratua, ležící u Bornea v oblasti Berau. Tahle oblast je třetím nejdůležitějším líhním místem pro karety obrovské na světě a my zde aktuálně provádíme hlavně vzdělávání a rozvoj místních obyvatel. Tohle místo považuji za svůj druhý domov a místní za rodinu. Podpořit místní řemeslníky můžete třeba koupí některého z výrobků na akcích projektu.

Je to už skoro rok, kdy jsme začali podporovat ochranu želv na jihu Bornea a místní organizaci Pamali Indonesia. Rádi bychom zde kromě ostrova Denawan, kde vše probíhá skvěle, chránili i ostrovy Pamalikan a Marasirih. Vláda nám záměr povolila, ale realitou zůstává, že místním lidem se to moc nelíbí – pořád z ostrovů kradou vejce, navzdory tomu, že se to ví a že je to nelegální. Převážná část pobytu zde byla tedy o schůzkách s vládou, jednání s lidmi a na ostrov Pamalikan jsme se jeli podívat přímo s hejtmanem oblasti v doprovodu policistů. „Někdy se může zdát, že temnota je všudypřítomná“ říká Jane Goodall a přesně tak to cítím i na tomto místě. I když úředníci naslibovali hory i s horákama, realita je, že jejich cesta za protestujícími se z března odložila na duben a teď na konec června. Místní chtějí slyšet vysvětlení ochrany přímo od vlády, povolení na papíře je nezajímá. Já chápu, že 10h autem, celonoční trajekt a pak další 4h naší lodí není nejkratší cesta, ale pokud úředníci nepřijedou, budeme muset plán na rozšíření ochrany stopnout. Držme prosím želvám i tady palce. Kromě chování některých lidí je tu i další obrovský problém – s erozí, ale to dnes bohužel skoro všude.

Západně od Bornea leží ostrov Sulawesi. Od ledna 2024 spolupracujeme s organizací Alliance for Tompotika Conservation. Tato organizace na východě Sulawesi chrání kriticky ohrožené ptáky tabony přilbové. Ale na zdejších plážích kladou vejce i želvy – karety zelenavé, obrovské i pravé, a tak ochranáři chrání i tyto nádherné plazy. Doposud se ALTu podařilo před pytláky ochránit přes 1000 snůšek. Sdíleli jsme zkušenosti, tipy a rady. Pro všechny zaměstnance jsem provedla trénink, jak přenášet vejce správně tak, aby se jich vylíhlo co nejvíce, jak a kdy pouštět mláďata…, nastavili jsme posílání reportů, účetnictví, předali jsme vzdělávací materiály. Tohle pro mě byla velmi inspirující a motivující část cesty, kde jsem se setkala i s profesory ze zdejší univerzity a chystáme prohloubení spolupráce.

Jediné místo, které jsme se během naší cesty rozhodli nenavštívit a kde chráníme želvy, je Papua. Od února 2024 jsme navázali spolupráci s místní státní univerzitou – v rámci programu Věda pro ochranu tu chrání kožatky velké. A my podporujeme jejich projekt s cílem zlepšit úspěšnost líhnutí kožatek snížením teploty v hnízdech a ochranou před predátory. Například zpřesněním metodiky, ale také třeba zastíněním snůšek pomocí kokosové sítě utkané z kokosového lana. Výhoda tkaných kokosových sítí je nejen ekologičnost, ale i zapojení místní komunity při výrobě sítí a možnost dodání do míst, kde nejsou stromy nebo kapradí. Když to bude fungovat, věřím, že tenhle systém pomůže i na mnoha jiných místech… Držte palce!

Z Indonésie jsme se 10.3. přesunuli na Srí Lanku. Tady je to kromě přímé ochrany želv bohužel také hodně o turismu. Je pro mě obrovsky demotivující přihlížet, jak někteří influenceři z nevědomosti, nebo z vlastního dočasného prospěchu, doporučují centra, která k ochraně želv opravdu neslouží. Drží malé vylíhlé i zdravé dospělé želvy v bazénech, jen aby měli turistům co ukazovat. Všude vykládají stejné historky, jak pomáhají a turisté platí za to, že posílají želvy na smrt vypouštěním na horký písek. Když tohle propaguje i televize, je to katastrofa.

Bohužel ani místní ochranáři situaci moc nepomáhají, z 99% chtějí turisty potěšit. A tak i ve státním centru Kapuhenwela, kde jinak dělají ochranu dobře, někdy ochranáři vyhrabávají hnízda, která by se už brzy měla líhnout a nepřipravené nedovyvinuté želvy strkají před fotoaparáty turistů.

Ach jo. Pokud nejde obojí, je třeba se rozhodnout, zda nám jde o turisty nebo o želvy… a já jsem moc ráda, že pobřežní hlídka dokázala, že jim jde primárně o želvy. Loni jsme zjistili, že by pobřežní hlídky na Srí Lance měli chránit želvy. Letos jsme jich 11 navštívili a sešli jsme se i s ředitelem této iniciativy. Plavčíci přes den zachraňují lidi a v noci se střídají v kontrolování pláží, vejce přenáší ke strážní věži a hned po vylíhnutí pouští. Jasně, na některých místech to dělají líp a někde tolik důslední nejsou, ale snaží se a od roku 2012, kdy začali na prvním místě, už zachránili miliony želv… Krásný protipól k turistickým pastem, kde drží malé i zdravé želvy v bazénech. Takže pobřežní hlídku rozhodně doporučuji k návštěvě – vše Vám ukážou a třeba budete moct být večer při vypouštění mláďat např. ve městě Mirisa, Hikaduwa, Mt. Lavinia nebo Panadura.

Část pobytu jsme strávili i u našeho ochranáře Gayana v oblasti Dikwella. V létě po želví sezoně se zde bude muset předělat chráněná část pláže. Gayan je neštastný z turistů. Bylo by krásné, kdyby lidé s želvami v zátoce jen plavali, užívali si společný čas s divokými zvířaty a respektovali je… Jenže mnoho turistů chce na želvy sahat, zvedat je, fotit se, a mnoho místních se na tom snaží vydělat. Prodávají turistům mořské řasy, aby želvy mohli krmit z ruky, tahají je skoro až na pláž. A Gayan pořád vysvětluje a připomíná pravidla, občas už nevydrží a začne na lidi pískat píšťalkou… Jenže, ani když má na sobě rangerovské tričko, tak si z toho někteří nic moc nedělají. Sama jsem zažila, že když jsem turistům říkala, ať na želvy nesahají, tak mi řekli, že když se mi to nelíbí, ať jdu pryč… Když někde uvidíte nevhodné chování, zkuste prosím lidi upozornit i Vy. Rangerům pomůže, když uvidí, že nejsou sami, kdo si zvířat váží. Děkujeme!

Radost mám z druhého ochranáře. Maheshe jsme potkali náhodou. Působí ve městě Matara asi 25 km od města Dikwella. Anglicky neumí ani slovo, ale želvy chrání už pár let. Začal prý, když viděl psa vyhrabávat hnízdo. Provedli jsme ho tréninkem, nevěděl nic o červeném světle ani o nutnosti zastínění chráněné části pláže… Do druhého dne bylo zastínění hotové a my máme druhého ochranáře na Srí Lance!

Pobyt na Srí Lance byl hodně nabitý, proběhly i schůzky s vládou, domluvení spolupráce s dalšími hotely, workshopy na rozvoj obyvatel a jednání se základními školami i univerzitou. Bohužel jsem tu nestihla sama učit, ale to je přesně to, s čím skvěle pomáhají dobrovolníci. Velké díky Báře a taky Lucce s Dášou a jejich dcerám. Z jejich pobytu dokonce vzešla i reportáž v televizi ve Zprávičkách na Déčku. Je velký úspěch, že se povedlo naše vzdělávací materiály přeložit do sinhálštiny, takže dobrovolníci v létě se mohou těšit 😊

Cesta do Asie byla za mě obrovsky úspěšná, zvládli jsme toho opravdu hodně a já děkuji všem, kteří se na tom podíleli – David, Eva, Ivo, Bára ..bez Vás by to prostě takhle zvládnout nešlo, klaním se a moc moc děkuji!

Hodně se toho ale děje i po návratu. Omlouvám se, že jsem Vám o cestě nestihla napsat dřív, ale v dubnu bylo 20 přednáškových dní z 30 dnů v měsíci… Prostě mazec. Snažíme se zvyšovat informovanost o situaci mořských želv a možnostech, jak jim můžeme pomoci. Potěšila mě výstava na ČZU, i ta na plotě školy v Morašicích u Chrudimy, kterou vyrobily děti po mé přednášce u nich. Dokonce vytvořily i vlastní pexeso o želvách a šly si ho zahrát s dětmi do školky.

O projektu také vznikla dvě skvělá videa – jedno o projektu a druhé tipy na cestování s herečkou Veronikou Čermák Mackovou, mrkněte, budeme moc rádi za pomoc se sdílením. A kdo ještě má energii číst či alespoň listovat, tady najdete výroční zprávu za rok 2023. Tady je i anglická verze, pokud byste měli v zahraničí někoho, koho by náš program zajímal.

Děkujeme moc všem, kdo pomáháte. Díky Vám vím, že v tom nejsme sami. Naše akce opravdu způsobují změnu a každý den se líhnou další a další želvy v bezpečí. Aktuálně na 5 místech v Indonésii a na 2 místech na Srí Lance.

Děkujeme!

Hana V. Svobodová

Pasti na ptáky

Tisková zpráva: v Praze 19. 6. 2024 Čeští ochránci přírody, Hlavní město Praha a umělci představují kampaň „Pasti na ptáky“,

Zobrazit více »